Vegetariánsví. Veganství. Vitariánství. Nezasvěcenému možná zní tato slova podobně. A pro mnohé konvenční strávníky patři do stejného pytle s pojmy racionální nebo zdravá výživa či bezlepková strava. Jaký je mezi nimi rozdíl? Pojďme si je ukázat.
Reduktariánství
V současnosti vůbec nejrozšířenějším a relativně mladým přístupem je reduktariánství (podobným termínem je flexateriánství). Vznik pojmu reduktarián se datuje teprve do roku 2014. Zastánci tohoto směru cíleně omezují živočišné produkty, ale úplně vzdát se jich nechtějí. Jejich motivace je především enviromentální, založená na myšlence, že rostlinná strava potřebuje méně zdrojů plochy polí, spotřebované vody a produkuje méně emisí skleníkových plynů. Snížením spotřeby živočišných surovin někteří reduktariáni doufají i ve zlepšení podmínek hospodářských zvířat.
Vegetariánství
Vegetariánství je způsob stravování, kdy se jedinec vzdává konzumace masa a masných výrobků (včetně např. sádla či želatiny), motivovaný myšlenkou nezabíjet živé tvory pro lidskou obživu. Vejce, mléko a výrobky z něj zajišťují ve vegetariánském jídelníčku příjem řady klíčových živin (vápník, vitamin B12), potenciálně chybějících v čistě rostlinné stravě. Vegetariánství může nabývat několika podob, jenž mají svůj vlastní termín.
Druhy vegetariánství
Nejrozšířenější je tzv. laktoovo-vegetariánství, které toleruje konzumaci vajec (ovo), mléka a mléčných výrobků (lakto), případně jeho kombinace. Častým omylem je přesvědčení, že vegetariáni konzumují ryby a mořské plody, což jde pochopitelně proti základní myšlence usmrcovat živé tvory pro obživu. V tom případě nejde o pravé vegetariánství, ale tzv. pesco-vegetariánství. Stejně tak u pollo-vegetariánů, kteří se pak vyhýbají červenému masu. Mimochodem, striktně vegetariánské nejsou ani některé sýry, které využívají živočišná syřidla ze žaludečních šťáv telat.
Vitariánství
Vitariánství (známé také jako syrová nebo živá strava, často se používá také anglický termín raw food) se zaměřuje na nezpracovanou rostlinnou stravu, případně tu, která neprošla teplotou vyšší než 42°C (některé zdroje uvádí 45°C). Jedná se především o ovoce, zeleninu, ořechy a semena. V syrové stravě se hojně využívá namáčení a klíčení ořechů a semínek, mixování, odšťavňování nebo příprava živých placek, krekrů, ořechových burgerů i třeba palačinek v sušičce. Základem jídelníčku jsou ale především různé varianty salátů. Jeho odnoží je i fruitariánství, které se omezuje pouze na plody, které lze oddělit bez poškození rostliny.
Makrobiotika
Makrobiotika staví především na celozrnných obilovinách, zelenině (hlavně tepelně upravené a kvašené) a luštěninách. Vylučuje mléko a mléčné výrobky, ale také některé druhy zeleniny, jako jsou například brambory, rajčata nebo papriky. Zdůrazňuje lokální zdroje, v přímořských oblastech to mohou být i ryby a mořské plody, ale makrobiotický jídelníček se může obejít zcela bez živočišných produktů. Tím už je pak totožný s pravidly rostlinné stravy. Makrobiotika je však poměrně striktní ve svých pravidlech a příprava jídel zabírá velké množství času.
Veganství
Co je veganství? To už je spíše životním než jen stravovacím stylem. Vegané a veganky se nejen vzdávají všech živočišných produktů a aditiv živočišného původu, často ukrytých i ve zdánlivě nevinných potravinách (například E120 karmín – barvivo živočišného původu – v marmeládách). Vyhýbají se také kosmetice a drogerii testované na zvířatech, výrobkům z kůže, peří, vlny nebo hedvábí. Důvody k této askezi mohou být etické, zdravotní, ekologické, náboženské, často jde o kombinace několika z nich.
Jakkoliv se to běžnému strávníkovi zdá nemožné, i veganský jídelníček může být velice pestrý a bohatý. Základnu veganské výživové pyramidy tvoří ovoce a zelenina, další patro zdroje sacharidů v podobě obilovin (především celozrnných), dále pak luštěniny a výrobky z nich (tofu, tempeh…) jako pilíř dostatku bílkovin. Ty obsahují v dalším patře také ořechy a semena, které jsou i zdrojem zdravých tuků včetně pro tělo nezbytných vícenenasycených mastných kyselin. Pyramidu pak na její špičce uzavírají různé doplňky (např. mořské řasy, vitamin B12…).
Vegan vs vegetarián (počty v ČR)
Kolik je vlastně veganů a vegetariánů v Česku? Podle výzkumu agentury Ipsos z roku 2019, na kterém se podílela i Česká veganská společnost, jsou v ČR zhruba tři procenta vegetariánů a vegetariánek. Počet veganů a veganek se pak pohybuje okolo jednoho procenta Čechů. Jedno procento je také pesco-vegetariánů. Reduktariánů jsou pak čtyři procenta (pro srovnání, evropský průměr je už významnějších 13 procent).
Když už jsme u čísel, kampaň Veganuary (vzniklá ze slov Vegan a January neboli veganský leden) uvadí na svém webu i odhad hlavních motivací k veganství. Na prvním místě jsou se 46% zdravotní pohnůtky, následované etickými důvody a právy především hospodářských zvířat (34%) a na třetím místě s 12% figurují enviromentální příčiny. Mnohdy však jde o kombinaci všech tří těchto důvodů.
Jmenuji se Pavel Ovesný a veganství se věnuju 17 let. Založil jsem web Vegmania.cz a natočil kurz Rostlinný jídelníček se s vámi podělím o nezbytnou teorii i praktické tipy a postupy, jak jíst rostlinně pestře a zároveň chutně. Online kurz se 45 kapitolami a 2,5 hodinami videí můžete sledovat z pohodlí vašeho domova. Zjistěte víc
