Co je to amarant? Tahle kulturní rostlina, známá také pod botanickým názvem laskavec, je další z pseudoobilnin pocházející z Jižní Ameriky, jež patřila mezi tradiční potraviny Inků a Aztéků už před tisícovkami let. Najít jej překvapivě můžete i na českých zahrádkách, ale jako dekorativní rostlinu s visícími fialovými klasy. Ty však nepatří mezi ty jedlé, těch jsou mezi desítkami druhů všehovšudy tři. I v tuzemsku stoupá význam amarantu jako potraviny.
Dobrých důvodů se k tomu najde celá řada. Cenný je především jeho vysoký obsah bílkovin (okolo 18 procent), ve kterých je slušně zastoupen také lysin, jedna z esenciálních aminokyselin, na jenž jsou tradiční obiloviny hodně chudé. Zato podobně jako quinoa neobsahuje lepek. Amarant skvělým zdrojem železa, obsahuje také vápník, hořčík, fosfor, mangan a měď, z vitaminů jsou pak zastoupeny některé ze skupiny B a vitamin E. Obsahuje také 8 procent tuků. Ty jsou z velké části tvořeny nenasycenými mastnými kyselinami (včetně esenciálních omega 3).
Vaření z amarantu
Zrníčka amarantu jsou velmi drobná, mají jemnou oříškovou chuť a křupavou slupku, která nezměkne ani dlouhým vařením. Amarant je vhodný coby alternativa rýže či kuskusu jako příloha. Při vaření ale pouští škrob, takže výsledek je mírně šlemovitý. Rizotové pokrmy budou spíše lepivější. Právě proto je tak vhodnější spíše do kaší, zavářek do polévek nebo tam, kde se jeho pojivost naopak hodí (např. do rostlinných burgerů či sekaných).
Příprava amarantu
Amarant se připravuje podobě jako obiloviny. Zalejeme jej 2 – 2,5 násobným množstvím vody, přivedeme pod pokličkou k varu. Osolíme a vaříme 25 minut zásadně bez míchání (v opačném případě jej zaručeně připálíte). V případě kaše použijte 3-4 násobek vody.
Výrobky z amarantu
- celá zrna
- amarantové vločky
- pufovaný amarant
- amarantová mouka
- amarantové těstoviny
Co jsou to pseudoobiloviny?
Pohanka, amarant i quinoa jsou tzv. pseudoobiloviny. Botanicky nepatří mezi obilní traviny, jejich plody se nepovažují za zrní, ale semínka. Jednou z jejich výhod je fakt, že neobsahují lepek. V kuchyni se nicméně využívají úplně stejně jako klasické obiloviny. Kromě přípravy samotných semen se z nich vyrábí vločky, mouka nebo těstoviny.