12 potravin, které mi doma nesmí chybět

Další božská věc, kterou můžu po hrstech. Sušená rajčata jsou skvělá na těstovinách (nebo cuketových špagetách) v kombinaci s vlašskými ořechy, rozmixované sušší kousky jsem s bazalkou a oregánem namíchal do jedné verze lněných krekrů. Sáhněte po nich, pokud jste odkázáni mimo sezónu na mdlá “euro” rajčata ze španělského skleníku. Pokud je pokrájíte a proženete mixérem s hrstí sušených (a třeba taky česnekem, lžičkou olivového oleje a čestvou bazalkou), připravíte báječný dip jak k těstovinám, tak třeba k nachos či topinkám. Kupuju si je většinou v suchém stavu, které jsou universálnější na použití.

Z Japonska pocházející houba shitake, je oblíbená nejen pro svou vynikající chuť a vůni, ale také pro obsah řadu prospěšných látek. Je hodnotným zdrojem bílkovin, draslíku, zinku, hořčíku, vitaminů B a D. Pořídit se dají nejčastěji sušené, namočte je alespoň na hodinu, do vody doporučuju přidat pár kapek sojové omáčky, zvýrazní se tak chuť. Nálev rozhodne nevylévejte – při dušení jej použijte k podlití nebo jako základ polévky. Můj oblíbený recept je Bulgur s uzeným tempehem a shitake. Shitake také používám do miso polévky, houbových omáček a dělal jsem z nich také houbovou tlačenku.

Tahini, pastu ze sezamových semínek, má spousta strávníků spojených především s hummusem. Stejně dobře se ale hodí na vylepšení pomazánek, do dresingů na zeleninový salát i poleva na pokrájené ovoce, dipů k pečené zelenině atd. Honí-li vás mlsná, smíchejte pár lžic tahini s nějakým tekutým sladidlem (datlový, agávový či jiný rostlinný sirup) a máte hned luxusní mňamku. Je to sice kalorická pecka, ale často stačí dvě tři lžičky a vlčí hlad je fuč. S domácí výrobou tahini jsem zatím neuspěl. Z nepražených semínek to není ono a při pražení jsem vždy propásnul správný okamžik a semínka zhořkla. Většinou kupuju tahini od firmy Natural.

Není sojová omáčka jako sojová omáčka. Chcete-li kvalitní, pátrejte po Shoyu a Tamari. Vyrábí se tradičním procesem ze směsi rozdrcených sójových bobů, pražené pšenice (pouze shoyu), fermentačního činidla (Aspergillus oryzae) a vody, a prochází dlouhým procesem přírodního kvašení. Při něm dochází k procesu přeměny složitějších molekul na snadno stravitelné aminokyseliny, jednoduché cukry a mastné kyseliny. Použití je všestranné – hodí se k ochucení polévek, omáček, k marinování, do salátových zálivek. Jen do pomazánek raději používám příbuzné miso. Perlička – jeden můj kamarád si občas dává frťana Tamari jako lék na kocovinu.

Mořské řasy dulse jsem si oblíbil díky už zmiňovanému Brandonovi Brazierovi. Patří mezi červené řasy, prozrazující vysoký obsah železa. Přirozeně rostou v Atlantském oceánu na skalnatých pobřežích v chladných vodách přílivových oblastí. Kromě zmíněného železa je řasa dulse je bohatá na vápník, hořčík, fosfor a jód. Koupil jsem si je v podobě vloček od firmy Lifefood a dávám si je především do zeleninových salátů. Většinou je na chvíli namočím předem nebo přidám rovnou do zálivky, nemusím pak přidávat sůl. Mají jemnější chuť než většina jiných mořských řas, pokud jste se jim zatím vyhýbali, zkuste právě dulse.

Narozdíl od většiny ostatních, univerzálnějších surovin v tomhle seznamu hitů mají tyhle celozrnné špagety značky Alnatura jediné využití – a to na špagety. Řada celozrnných těstovin má divnou chuť, ale tyhle jsou prostě božské – žádné jiné už si nekupuju. Když před nějakou dobou zmizela většina sortimentu Alnatura z DMka a s nimi i tahle báječná lahůdka, bylo mi málem do pláče. A když jsem po dlouhém půstu bez špaget objevil, že je teď prodávají v Bille, koupil jsem rovnou pět balíčků. Občas si jich udělám trochu méně a k tofu, sušeným rajčatům a olivám přidám klíčky a drobně pokrájenou zeleninu, takže mají spíše charakter salátu.